Na vlnách investic: Co vlastně dělá investiční fond dobrým?
4 min.
Když se člověk začne zajímat o investování, nejčastěji si všímá výnosu a poplatků. Často pak dojde k jednoduchému závěru, že levnější fond je lepší fond. Jenže investování takhle nefunguje. Fondy nejsou eshop a nevybíráme si mezi dvěma identickými produkty, které se liší jen cenou.
Poplatek sám o sobě neříká skoro nic. U pasivního ETF je nízký poplatek logický, protože fond v zásadě nic nedělá – nesnaží se vybírat firmy, neřeší diverzifikaci, neřídí rizika, jen pasivně kopíruje index. U fondů, které pracují s realitami, úvěrují projekty, vstupují do firem nebo aktivně analyzují business, je zase logické, že nějaký náklad existuje. Naopak ne každý dražší fond si svou cenu obhájí a ne každý levnější fond je automaticky výhra. Realita je složitější.

Když s klienty řešíme konkrétní fondy, zajímá nás spíše to, co fond reálně řeší: jestli má přinášet růst, stabilitu, pravidelný příjem nebo třeba ochranu před inflací. Dále řešíme, zda má v dané skladbě portfolia vůbec své místo. Někdy je důležitější, jak fond snižuje volatilitu, než jaký výnos má napsaný v brožuře. Někdy má hodnotu to, že investor ví, že peníze chodí pravidelně a nemusí se o nic starat. A někdy má největší hodnotu jednoduchost, aby investici zvládl držet dlouhodobě.
Je zajímavé, že poplatek často nebývá ani zdaleka nejdražší část investování. Investory stojí mnohem víc to, co není na výpisech vidět: třeba to, že nechají peníze dlouhodobě ležet na účtu místo toho, aby pracovaly. Nebo to, že ve špatný moment podlehnou strachu a prodají. Nebo to, že si sestaví portfolio bez ohledu na své cíle a časový horizont a pak je to nutí k předčasným výstupům. Někdy také investují tak, že si komplikují daně, nebo si zbytečně krátí likviditu. Tohle všechno jsou reálné náklady, které nejsou nijak započítané v TERu fondu, ale pro výsledek hrají větší roli než procento ročně.
Dobrý fond není ten, který má nejlepší graf v izolaci. Dobrý je ten, který zapadne do portfolia a pomůže penězům chovat se tak, jak investor potřebuje. Někomu dává smysl maximální růst, jinému stabilita, někdo chce čerpat peníze, někdo je chce předat dalším generacím. A každý tento cíl může mít úplně jinou investiční odpověď.
Za mě náklad dává smysl tehdy, když je jasné, za co se platí a kam to vede. Když fond dělá práci, kterou investor nemůže nebo nechce dělat sám. A když v rámci portfolia plní konkrétní roli, která dává smysl ve vztahu k jeho životní situaci, riziku a horizontu.
Klienti ve finále neplatí za produkt. Platí za to, aby jejich peníze nebloudily, nezahálely a pracovaly směrem, který je pro jejich budoucnost dobrý. A to je při investování často mnohem podstatnější, než rozdíl mezi dvěma čísly v tabulce poplatků.

Autor článku: Jan Muroň